Články z akcí
...co se kde stalo...:-)

...ze života nadšeného (ne)pískaře...

Odbyl první duben, vysněný termín všech skalních klasiků, romantiků a bláznů. První duben...magický datum všech pískomilů. Je to právě "apríl", kdy se můžeš konečně vypravit do věží, uplácaných z písku. Celou zimu se těšíš, až odložíš lyže, vytáhneš ze skříně smyčky a vrhneš se na to. Prohlížíš fotky, co si lezl a čteš průvodce, co nového si vylezeš.

...jenže...

Zjistíš, že si toho letos ještě moc nepolámal. Něco na stěně, něco na bouldru...je únor, držíš sílu a jde ti to. První ťafka - chřipka jako řemen. No tak nic, doženu to na skalách. Přijde ten tížený začátek dubna, vyleze sluníčko a ty se začneš rozlejzat s kočárem pod skálou, na místních kvacích. No co, optimismus tě neopouští...hlavně že si venku, ve skalách. Máš doma super ženskou a dva super kluky, jenže ty jsou ještě moc mrňavý a druhý pilíř rodiny a zároveň spolehlivej parťák, je plně vytíženej péčí o potěr. Takže konstalace k výjezdu na písky, není úplně ideální. Tak se dál snažíš na těch skalkách okolo baráku.

Spásná myšlenka! Přece jen už je tomu staršímu víc jak dva roky! Sakra, to by mohl něco vylézt! Vybereš nejbližší skálu, kde je schůdná dvojka. Koukej, co ti táta přivez - nevěřícně kouká, co sem to domů přitáhl. Do tohohle postroje pro koníky si mám jako vlézt? V mžiku už se vytlemenej houpá ve smyčce, hozené přes posilovací desku. Mise číslo jedna splněna, pozitivní přístup k matroši, by jsme měli. Hned druhej den letíš z práce, bereš starší potěr a valíš to k té nejbližší dvojce. Přijdeš pod skálu, přivážeš ho na konec lana a zjistíš, že dvouleté dítě tě fakt neodjistí. No nic...pár skoků a jseš na 15-ti metrové věži, borec v cyklo helmičce pod skálou, nevěřícně kouká co to jako má bejt. Dobereš na fest, ke slaňáku píchneš lízátko a voláš - jako po žebříku! Je tu překvapení! V tom vidíš záblesk v očích a skoro nestíháš dobírat. Najednou máš dvojníka u slaňáku vedle sebe, a rozbaluješ lízátko s krtkem. Do teď všechno dobrý. Ty vole, vždyť on ještě neumí slaňovat. No nic, necháš dolízat tu dobrotu a vyměříš místo kam ho pošleš, tak aby ti nespadl ze stráně, nebo do potoka. Nohy před sebe, nohy před sebe, nohy před sebe! Ťuk, ťuk, ťuk...do helmičky...uf, je dole. Rychle to slezeš na "raka" tou dvojkou dolu...obejmeš vysmátej potěr...a valíš domů na večeři. Na poprvé dobrý, ale na písky to asi nebude.

Už není apríl, ale začátek května...konečně! Český ráj s partou kamarádů, co mají děti a ještě k tomu nikdo z nich neleze. Nevadí. Někoho najdeš ve skalách. V Kacanovech to je fajn, točí Konráda, do skaláku kousek a spousta věží i okolo chalupy. To půjde. První den dáš vejlet do skaláku. Na zádech krosnu, v ní ten starší co se mu dnes zrovna nechce moc šlapat. Tlačíš kočárek s tím menším, v podvozku narvaný lano a pár hraček. Tvoje super žena táhne bágl s cajkama. Plnej nadšení, po půl dni zjistíš, že dnešní vrchol bude tak maximálně vyhlídka u Lvíčka. Nepropadáš panice, zítra je taky den. Usoudíš, že s dětmi to je super. Další den to bereš z druhýho směru od Sedmihorek pod Maják. Obětavá žena hlídá a ty stihneš něco rychle vylézt. Na oběd si v chalupě. Nedá ti to, droboť usíná - v pravé poledne to ženeš sám směr skalák. Potkáváš první věže. Odhodlán lézt sólo házíš kletr pod první pěknou, asi 15ti metrovou dominantu s pěkným výhledem. Vybíráš si pěknou, od pohledu členitou, mírně převislou hranku. Navazuješ se na lano, vypínáš mozek a cestou si jen tak broukáš Ivana Mládka a koukáš, kolik pentlí by tam šlo pěkně namontovat - tak alespoň se nevyšťavím jištěním. A je to tady! To že sis od spodu myslel, že ve výlezu cvakneš slaňák - byl omyl. Stojíš na osolené poličce, ruce na oblém břichu...slaňák daleko a do toho ti zapne mozek. Pohledem dolů vyměřuješ, mezi které pařezy to z těch 15ti metrů pošleš, aby ses doplazil k báglu pro telefon, a nenašel tě tady až na podzim nějakej zbloudilej houbař. Nakonec se ti povede ten mozek zase deaktivovat, připlácneš se na to břicho. Najednou zjistíš, že se ani nemůžeš zapsat do knížky, protože se ti třepou ruce ještě po 10ti minutách co sedíš na vrcholu. Dáš retko, vydýcháš všechny možný hormony co ti projeli celým tělem a jdeš na pivo. U třetího Konráda koukáš na barák, že se zřejmě droboť probouzí a valíš zase k rodině.

Den třetí, je zlomový...dva obětaví kámoši to valí na Sušky. Milovaná žena je opět milionová a vysílá tě na celý den do skal. Ráno čekáš na parťáky, a protože si byl včera nesmrtelnej, preventivně si vysóluješ na Vlajkovou. Nahoře si říkáš že si fakt kokot, slaníš, loupneš kuželku Rohozce a říkáš si, že už budeš hodnej, protože svoje děti máš fakt rád. Za chvilku tě kámoši probírají z agónie a jdeš s nimi konečně na lano, které na druhém konci někdo svírá v dlaních - jak nádherný pocit! Čtvrtej den už si hodnej a stává se z tebe spořádaný turista.

Doma sotva vstřebáš zážitky, a už je zase pátek...zvoní zvonek, sedáš do lezeckýho korábu, kde se nás natěsno sáčkuje pět. Nějaký kuželky pod nohy, dopíjíš třetí a najednou tě vítá nápis "Pod Císařem". Svět je ještě v pořádku, nekončící "Ostrovská" pohoda tu je stále nenarušena. Večer pozdravíš pár místních kapacit a ráno jdeš na to. Rozlezem se na nějakejch klasikách, co známe. Celej den se to daří, a možná by to tak i skončilo, kdyby si neměl v "kádru" jednoho šílence. Tohle bude pěkný, klasická sedma - jdeme do toho. Když je pod kruhem, vzpomínáš jak je to s tím tísňovým voláním. Cvak, buch! Vole, to bylo o fous! Hele musíme zaštadovat - OK, dober. Když odlézá nad tvojí hlavou od kruhu v jemné dvojspáře, třesoucí se jako Elvis v době největší slávy...vzpomínáš na ty telefonní čísla podruhé, protože víš, že není kam uhnout, ta stará erárka je k ničemu a on ti sedne rovnou na hlavu. Mohutný výkřik, připomínající pštrosa v říji...zruš! Je na vrcholu! Dopachtíš se za ním, koukáte do knížky...ty vole, podělanej Hoblák, nebo kdo toho průvodce psal. Prej stará sedma, v knížce regulérní VIIb. I Lenin sem lezl tou 5kovou spárou, a ne tímhle bordelem. Zase jsme o kus chytřejší.

Jindřiško, Terko...7x malej Klášter, 7x turka a jdeme lézt. Jsme ty klasiky nějak nestačily polámat za včerejšek, tak zpátky tam kde jsme skončily. Terayho věž...ta holka co s námi leze podruhé v životě, a hned na písku, na to asi nezapomene. V hladkém rajbáku, nevím jestli ujeli nervy, nebo cvičky...pendl, pic do řepy. Měla helmu? Ne. Si celá? Jo. Pohoda. Postupujeme věž od věže, lahoda, spousty zápisů do vrchlovek. Půl šestá večer...už tolik? Puf...odšpuntovaná flaška červenýho na poslední věži, s náznakem zapadajícího slunce. Retko, pohoda...nekonečnej klid.

Třetí den je kritickej...dáme procházku po hranici, okoukneme to v Rájci, dáme pivo na domečku v Tisé a koupíme maso na gril. Při odchodu - "nevezmem si s sebou jedno lano"? Třeba potkáme něco pěknýho. Nakonec neseme lana dvě a cajky mají všichni. Odpočinkový den se přetavil v lezení v Rájci na Ptačích. Pivo v Tisé jsme stihly.

Čtvrtej den, ospalý ráno...divnej pocit v lokti. Vytáhneš ho ze spacáku...bambule o velikosti poloviny tenisáku, zdobí tvůj ctěný levý horní úd. Kluci lezou dál, a ty je můžeš tak akorát fotit. Diagnóza pískař zní - zánět šlach v levém lokti. Konečně si nabral sílu, morál a tři dny si měl pocit, že si už fakt tak trochu pískař. Teď čekáš až se zahojí rány, píšeš články o ničem a doufáš, že budeš moct co nejdřív zase začít od znova.

HOWK

Vysoké Tatry - Brnčalka 24.února - 2.března 2017

Jednou z nejočekávanějších akcí, bývá každoročně zimní výpad do Vysokých Tater. Letos padla volba termínu na přelom února a března. Místo bylo jasné - po 5-ti letech opět Brnčalka. Páteční odjezd se nenechal zahanbit odjezdy v minulých letech. V počtu třinácti horolezců se postupně scházíme u vlaku a cesta začíná. Do Prahy jedeme s ČD, dále pokračujeme s RegioJetem. Cesta příjemně utekla, stavy některých jedinců dávají jasně znát, že nelze v první den očekávat velké výkony. Odnesla to kamera GoPro...některý ze zaměstnanců RegioJet měl šťastný den...již se nenašla.

Po dopoledním "doplazení" se na chatu, dáváme ještě odpolední skialpovou vložku pod flaškou. Pár kluků blbne na ledech. Už toho bylo dost, k večeři je řízek...dvě piva a jdeme dohnat spánkový deficit.

Nedělní ráno je lehce zamračené. Nepouštíme se do žádných větších akcí. Martin a Ondra jsou prvně v Tatrách, jdeme tedy na lyžích do sedla pod Jahnacím a odtud sjíždíme červenou dolinou a prudkým hankem k Zelenému Plesu. Druhá část party obchází ledy v dolině a bouchá do nich, jak to jen jde. Odpolední program je opět na lyžařském "areálu" okolo chaty = nácvik pohybu ve všech druzích sněhu.


Pondělní ráno dává předzvěst slunečného dne. Ráno neotálíme a tříštíme se na několik skupinek. Aleš s Mírou pádí pěšky na Baranie Rohy. Úspěšně dosahují vrcholu. V jednu odpoledne už popíjí kávu na chatě. Petr s Martinem si nechtějí nechat utéct slunečné radovánky, a tak jdou do Beliánek. Kopské sedlo, Hlúpy a sjezd jeho jižními svahy do Predných Meďodolů. Potom výstup zpátky do Kopského a dvakrát sjezd k Bielemu plesu na pěkném jarním firnu. Potom návrat na chatu, kam přicházejí řádně přismahnutí celodenním sluncem. Aleš, Alby, Ondra, Vojta a Žebro jdou do Baranieho sedla, odkud sjíždějí skrz flašku až k chatě. Hodnotná tůra v těžkém proměnlivém sněhu. Špelda s Michalem si dodávají odvahy a nastupují do Sczepanského lávek v severce MKŠ. Ráno si dávají lehce na čas, čímž nám dopřávají odpolední a podvečerní kino u oken v hospodě. Kdy se již začínají vypisovat sázky na jejich návrat. Naštěstí jsou to ostřílení borci a před pátou hodinou jsou na Nemeckém Rebríku, kolem půl šesté již rozrážejí dveře u chaty akorát na večeři. Řízek s Bobuláčem je chtěli následovat, ale správně vyhodnotili že jejich postup by skončil zřejmě již za tmy. Tak nastupují raději do Weberovky, kterou mohou po dolezení celou slanit až k nástupu.

Úterý i přes hrozby meteorologů zůstává slunečné, a tak nic nebrání dalším aktivitám. Špelda, Řízek, Bobuláč, Petr, "Profesor" a Míra míří do severky Kežmaráku. Ovčí stezka, Koncert sa nekonal, sestup Nemeckým Rebríkem dolů. Aleš s Martinem míří do Beliánek. Kopské sedlo a potom sjezdy z pod Žeruchových veží. Alby, Ondra, Vojta a Žebro mají za cíl Baranie sedlo, pivko na Terynce a zpátky. Bohužel na pláni nad flaškou fouká takový vítr, že jim dělá problémy se udržet na lyžích a musí otočit. Odpoledne tráví na "areálu" u chaty.


Ve středu se počasí definitivně kazí, je silně nad nulou a padá mokrý sníh, o pár set metrů níže zřejmě i prší. V poklidu balíme mrchy, dáváme poslední pivko a platíme účty. Potom se různě roztrhaní trousíme přes Kovalčíkovu a Folvarskou poľanu ke stanici Štart. Traverz před Štartem je již tak podmáčený, že i na lyžích se propadáme po kolena do mokrého rozbředlého sněhu. Perlou dne bylo, že Špelda si nechal sněžnice na chatě. Díky duchapřítomným kamarádům, ho to bude stát pouze lahvinku něčeho dobrého :-) Po poledni jsme v Lavíně u Lomnické stanice. Halušky, nějaký ten Šariš a přesun do bufetu ve Smokáči. Poetické odpoledne završuje místní pamětník s vyprávěním o Brněnských horolezcích. Závěr probíhá v Popradské Haligandě. Ve čtvrteční dopoledne jsme všichni v pořádku zpátky doma. Tak zase za rok!