ohlédnutí za skialpem na Marteller hütte
O poslední dubnové sobotě vyrážíme v počtu dvou aut a osmi lidí směr Itálie, konkrétně pod Monte Cevedele, na chatu Marteller Hütte. Před sobotním polednem se střetáváme v Pensbergu, ve vyhlášené prodejně Konrad Sport. Někdo si kupuje bačkory, někdo mačky a někdo dokonce kompletní skialpinistickou výbavu...takže od Konráda odjíždíme asi až v jednu odpoledne :-) Z parkoviště pod chatou vyrážíme něco málo po šesté hodině.
První "alegorické vozy" přicházejí na chatu se setměním kolem osmé večerní, poslední kousky již za hluboké tmy po desáté večer, díky pomoci obětavých kamarádů.
Neděle se nese v duchu pokusu o zdolání Cevedale. Počasí ale dává od rána tušit, že to nebude ono, a tak se v sedle u vršku Tre Cannoni otáčíme a sjíždíme na chatu. Večer začíná vydatně sněžit a v pondělí ráno nás vítá solidní vrstva prašanu.
V pondělí míříme na ledovec pod Zufallspize. Počasí je krásné, slunečné, sníh kvalitní. Snad i bez ranních ambicí na vrchol kde koho napadla myšlenka, že by to šlo zkusit až nahoru. Ta ovšem vzala za své se závěrečným výšvihem do hanku. Mraky se přehoupli přes hřeben, a už nevíme jestli jdeme do kopce, nebo jedeme z kopce. Opět sjezd k chatě, ve velmi pěkném sněhu.
Úterý, další optimistický pokus o vrchol Cevedale. Počasí proměnlivé, do určité výšky přijatelné. S přibývajícími metry se ovšem zhoršuje kvalita sněhu i viditelnost. A tak k otočce zpět dochází kousek za sedlem u Tre Cannoni a sjíždíme na chatu.
Středa je ve znamení návratu domů. Hlásí krásné počasí a tak se přesně polovina výpravy rozhodne o pokus alespoň o jeden významnější vrchol a to o Cima Marmotta. Vrchol je nakonec dosažen a po "ledovém" sjezdu k autům letos definitivně balíme lyže. Ve středečních podvečerních hodinách jsme všichni v pořádku doma.
Tak zase za rok :-)