Vysoké Tatry - Brnčalka 24.února - 2.března 2017

Jednou z nejočekávanějších akcí, bývá každoročně zimní výpad do Vysokých Tater. Letos padla volba termínu na přelom února a března. Místo bylo jasné - po 5-ti letech opět Brnčalka. Páteční odjezd se nenechal zahanbit odjezdy v minulých letech. V počtu třinácti horolezců se postupně scházíme u vlaku a cesta začíná. Do Prahy jedeme s ČD, dále pokračujeme s RegioJetem. Cesta příjemně utekla, stavy některých jedinců dávají jasně znát, že nelze v první den očekávat velké výkony. Odnesla to kamera GoPro...některý ze zaměstnanců RegioJet měl šťastný den...již se nenašla.

Po dopoledním "doplazení" se na chatu, dáváme ještě odpolední skialpovou vložku pod flaškou. Pár kluků blbne na ledech. Už toho bylo dost, k večeři je řízek...dvě piva a jdeme dohnat spánkový deficit.

Nedělní ráno je lehce zamračené. Nepouštíme se do žádných větších akcí. Martin a Ondra jsou prvně v Tatrách, jdeme tedy na lyžích do sedla pod Jahnacím a odtud sjíždíme červenou dolinou a prudkým hankem k Zelenému Plesu. Druhá část party obchází ledy v dolině a bouchá do nich, jak to jen jde. Odpolední program je opět na lyžařském "areálu" okolo chaty = nácvik pohybu ve všech druzích sněhu. 

Pondělní ráno dává předzvěst slunečného dne. Ráno neotálíme a tříštíme se na několik skupinek. Aleš s Mírou pádí pěšky na Baranie Rohy. Úspěšně dosahují vrcholu. V jednu odpoledne už popíjí kávu na chatě. Petr s Martinem si nechtějí nechat utéct slunečné radovánky, a tak jdou do Beliánek. Kopské sedlo, Hlúpy a sjezd jeho jižními svahy do Predných Meďodolů. Potom výstup zpátky do Kopského a dvakrát sjezd k Bielemu plesu na pěkném jarním firnu. Potom návrat na chatu, kam přicházejí řádně přismahnutí celodenním sluncem. Aleš, Alby, Ondra, Vojta a Žebro jdou do Baranieho sedla, odkud sjíždějí skrz flašku až k chatě. Hodnotná tůra v těžkém proměnlivém sněhu. Špelda s Michalem si dodávají odvahy a nastupují do Sczepanského lávek v severce MKŠ. Ráno si dávají lehce na čas, čímž nám dopřávají odpolední a podvečerní kino u oken v hospodě. Kdy se již začínají vypisovat sázky na jejich návrat. Naštěstí jsou to ostřílení borci a před pátou hodinou jsou na Nemeckém Rebríku, kolem půl šesté již rozrážejí dveře u chaty akorát na večeři. Řízek s Bobuláčem je chtěli následovat, ale správně vyhodnotili že jejich postup by skončil zřejmě již za tmy. Tak nastupují raději do Weberovky, kterou mohou po dolezení celou slanit až k nástupu.

Úterý i přes hrozby meteorologů zůstává slunečné, a tak nic nebrání dalším aktivitám. Špelda, Řízek, Bobuláč, Petr, "Profesor" a Míra míří do severky Kežmaráku. Ovčí stezka, Koncert sa nekonal, sestup Nemeckým Rebríkem dolů. Aleš s Martinem míří do Beliánek. Kopské sedlo a potom sjezdy z pod Žeruchových veží. Alby, Ondra, Vojta a Žebro mají za cíl Baranie sedlo, pivko na Terynce a zpátky. Bohužel na pláni nad flaškou fouká takový vítr, že jim dělá problémy se udržet na lyžích a musí otočit. Odpoledne tráví na "areálu" u chaty. 

Ve středu se počasí definitivně kazí, je silně nad nulou a padá mokrý sníh, o pár set metrů níže zřejmě i prší. V poklidu balíme mrchy, dáváme poslední pivko a platíme účty. Potom se různě roztrhaní trousíme přes Kovalčíkovu a Folvarskou poľanu ke stanici Štart. Traverz před Štartem je již tak podmáčený, že i na lyžích se propadáme po kolena do mokrého rozbředlého sněhu. Perlou dne bylo, že Špelda si nechal sněžnice na chatě. Díky duchapřítomným kamarádům, ho to bude stát pouze lahvinku něčeho dobrého :-) Po poledni jsme v Lavíně u Lomnické stanice. Halušky, nějaký ten Šariš a přesun do bufetu ve Smokáči. Poetické odpoledne završuje místní pamětník s vyprávěním o Brněnských horolezcích. Závěr probíhá v Popradské Haligandě. Ve čtvrteční dopoledne jsme všichni v pořádku zpátky doma. Tak zase za rok!