Zimní Tatry 2024 - Téryho chata

Začátkem března roku 2024, se vypravila početná skupina z našeho oddílu na tradiční zimní zájezd do Tater. Letošní ročník nebyl narušen žádnou anarchií v podobě individuální automobilové dopravy, a tak celá výprava čítající 14 horolezců vyjíždí hromadně vlakem.
Již startovačka v Pražské nádražní nálevně stojí za to. Naštěstí největším problém jsou jen Davidovi přeskáče potřísněné čímsi zapáchajícím, doneseným z přednádražního parku. Většinu našláplé hmoty nechává v konstrukci stolu a lavice na které sedí a pokračujeme do vlaku, který nás má dovézt v průběhu noci do Popradu.

Vlak nás dovezl, nikoho z nás z něj zřízenci drah nevyhodili, nic jsme snad cestou ani nezničili a ráno vystupujeme v Popradu. Dokonce na čas dle jízdního řádu. První električkou jedeme do Starého Smokovca. Tam jsme ještě před šestou hodinou ranní, hospody (naštěstí) zavřené a čekat do devíti hodin na vláček co jede na Hrebienok, nepřipadá v úvahu. Sněhu je dole málo, takže lyže na batoh a mažeme po svých kolem kolejí na Hrebienok. Tady začíná sněhu přibývat, nicméně je to starý zmrzlý sníh a až k Rainerově chatě to neseme na zádech. Od Rainerovky první odvážlivci nasazují lyže a postupně stoupáme k Zámkovského chatě. Vytátá místa se vesměs dají přeskákat na lyžích. Zámkovského chata akorát otevírá, jsme dnes prvními hosty. Teplo restaurace a čekání na pomalejší kamarády si u některých jedinců vybírá svou daň. První dorazivší kolem osmé ranní hodiny, opouštějí Zámkovského chatu až v pozdních odpoledních hodinách se značnou dávkou nestability v nohách. A myšlenkou že ty pomalejší, co na ně valnou část dopoledne čekali u piva, pustí napřed a v hanku je hladce doženou. Chyba lávky (lávku jsem skoro netrefil - i cestou do kopce). Piv bylo moc a tolik pádů při chůzi po rovině, nebo do kopce, jsem za celý svůj život neměl snad ani z kopce. Naštěstí dva souputníci mi ani v těchto těžkých chvílích neopustili a dohlídli na mé zdárné dopachtění se až na zápraží chaty. Kde jsem ani po takto strasti plné a dlouhé cestě nepocítil vystřízlivění. To přišlo až v průběhu večera u kofoly :-)

Dost bylo srandy, nastal další den, počasí přálo hospodským radovánkám, to však po včerejšku nebylo nic pro nás a tak se šlo do akce. Průzkum doliny lyžařskou skupinou se odehrával v duchu "vidím na toho před sebou" a přesnost pohybu dolinu se odvíjela od síly GPS v telefonu. V traverzu úbočí Spišského štítu začali padat díky nekvalitnímu podkladu první lyžaři do údolí a tak bylo potřeba zvolit méně odmítavou trasu dnem doliny. V kotlině Spišských ples nám došlo že ne nadarmo celé osazenstvo chaty sedí u piva a borovičky. Vidět nebylo opravdu nic a tak se zavelelo na ústup. Ve slovutné mlze se nám podařilo zakopnout o schody k chatě a šlo se na oběd. Po občerstvení nastalo odpolední metodické okénko, kdy krom teorie došlo i na praktickou část. Hledání zakopaného pípáku, sondování až po zakopávání živých kamarádů do sněhu. To nás zabavilo až do večerních hodin.

Další dny byli ve znamení lezení mixů, výstupů a skialpinistických tůr. Pro lezení byli podmínky poměrně dost jarní, pro skialpinismus taktéž a tak bylo nutné postupovat s rozvahou. Okolní lavinové nehody v jižních svazích to potvrdili. Mlhavé počasí v polovině pobytu vystřídalo počasí slunečné. Celkově se Teryna 2024 vydařila a nepokazil nám to ani závěrečný sjezd hankem, který probíhal za trochu bojových podmínek a pár tlam se tam hodilo :-) Nakonec však všichni dojeli a traverzem na Skalnaté pleso od Zamky a pak sjezdem po pistě až do Lomnice jsme zakončili sportovní část akce. Pokračovalo se do oblíbené nádražní nálevny ve Smokáči, kde se na stojáka již několikrát vyplatilo počkat na poslední električku do Popradu. V Popradu závěrečná piva ve Valkýře u jukeboxu :-) Vlak domů jel na čas. V pondělí ráno procitáme do reality v Plzni.